Všechny dostupné údaje ukazují, že zvolený způsob boje proti Covid-19 v ČR je zcela chybný

Značná chaotičnost přijímaných opatření a zjevná nesmyslnost řady z nich navíc naznačuje, že naše vláda neví, jak dál. Udělejme si tedy alespoň malý souhrn stávající situace…

Je to skoro k neuvěření. Za posledních devět měsíců jsme zažili takový veletoč v chápání hodnot ze strany státu, jako snad nikdy. Ještě před rokem byla prosperita společnosti důležitá, výše státního dluhu byla sledovanou veličinou a každá vláda se alespoň tvářila, že státní dluh by se měl, když ne už přímo snižovat, tak alespoň nezvyšovat.

Vzdělání, zejména u mladé generace, se považovalo za velmi důležité pro budoucnost celé společnosti a pravidelná docházka do školy byla přísně sledovaná. Děti přece potřebují jednak kvalitní výuku od vystudovaných učitelů a jednak si zvyknout na život v kolektivu, říkalo se…

Kultura byla chápána nejen jako způsob relaxace a odpočinku, nýbrž i jako prostředek k duchovnímu rozvoji společnosti i jednotlivce. Proto i mládež byla vedena k návštěvám divadel, muzeí, koncertů…

Sport býval součástí zdravého životního stylu, byla snaha k němu vychovávat i mladou generaci. Organizovaly se v tomto duchu státem podporované osvětové akce, investovalo se do trenérů a sportovišť, protože se vědělo, že pravidelně sportující děti a mladí lidé jsou zdravější a také méně náchylní k různým škodlivým závislostem.

A co teprve lidská práva a demokratické svobody! Svoboda pohybu, svoboda podnikání, právo na důstojný život... Jejich dodržování u nás se považovalo za samozřejmost a snaha o jejich prosazení všude na světě byla důležitou součástí naší zahraniční politiky. A tak bychom mohli pokračovat...

Najednou je však toto vše škrtnuto jako absolutně nedůležité. Ze strany státu je všem hodnotám nyní nadřazen boj proti šíření chřipkového viru, nazvaného Covid-19. Je to normální?

Možná by bylo, pokud by se jednalo o nějaký opravdu smrtící virus, něco jako mor. K tomu má však Covid-19 naštěstí hodně daleko. Odmyslíme-li si tu spoustu nejrůznějších prohlášení a názorů a soustředíme-li se pouze na fakta, nic nenasvědčuje, že by tato nemoc svou nebezpečností nějak zásadně vybočovala z rámce klasické chřipkové epidemie. Ostatně ke stejnému závěru došel i profesor John Ioannidis ze Stanfordu, který ve své nedávno zveřejněné práci vyhodnotil 61 studií lékařských kapacit z celého světa.

Porovnejme tedy počty zemřelých a nemocných s minulostí, i když je otázkou, do jaké míry jsou tato čísla souměřitelná. Dříve totiž nebyl takový tlak prezentovat chřipku jako nebezpečnou nemoc… Přesto alespoň pro hrubou představu: Zatím u nás zemřelo s Covid-19 přes 9.000 osob, u běžné chřipky se udávala úmrtnost cca 3.000 osob ročně, v devadesátých letech jedna chřipková vlna znamenala možná cca 8.000 obětí (údaje se liší). Jak už bylo mnohokrát zmíněno, v drtivé většině případů tito lidé nezemřeli výhradně na chřipku, ta se zpravidla jen přidala jako komplikace k jiné, mnohem závažnější nemoci. A to samé platí pro Covid-19.

Číslo 9.000 je samozřejmě vyšší než 8.000 nebo dokonce 3.000. Dříve však počty obětí s chřipkou nebyly tak sledované jako dnes, takže se pravděpodobně u mnohých zemřelých nákaza chřipkou ani neudávala nebo nebyla zjištěna. Pacienti bez příznaků se dříve netestovali, nebylo to důležité. To je až letošní praxe. Dnes naopak nemocnice za každého pacienta s Covid-19 dostanou významný příplatek, takže jsou dokonce motivovány u co největšího počtu hospitalizovaných tuto nemoc deklarovat. Nelze tedy vůbec s jistotou tvrdit, že letošní počty zemřelých na chřipku jsou nějak výjimečné… Zavedená drastická opatření měla jistě za cíl počet úmrtí snížit. Jimi vyvolaná nebývale vysoká míra stresu a strachu, která je ve společnosti zřejmá, však zase působí zcela opačně. Jejich výsledný vliv tedy zůstává velkou otázkou…

Počty skutečně nemocných s Covid-19 se neudávají, respektive jsou často zaměňovány s množstvím pozitivních testů, což však samozřejmě není totéž. Naprostá většina pozitivně testovaných je totiž bez příznaků, a tedy ve skutečnosti nemocná není. Vzhledem k tomu, že za celý rok je celkem zaznamenáno cca 551.000 pozitivních testů, lze předpokládal, že počet nemocných s Covid-19 ani zdaleka nepřesáhl parametry běžné chřipkové epidemie, kdy se nemocní vždy počítali na statisíce…

Je tedy podle výše uvedených faktických údajů Covid-19 opravdu tak výjimečně nebezpečný, aby boj proti němu vyžadoval opatření decimující společnost i státní kasu?

Zdravý rozum o tom musí značně pochybovat a nejnověji zveřejněné údaje a výsledky vědeckých studií mu dávají za pravdu. Covid-19 je nebezpečný prioritně pro tzv. rizikové skupiny, kterými jsou lidé s oslabenou imunitou (nemocní, s nadváhou atd.) a osoby ve věku nad 65 let, kdy riziko roste s věkem. U ostatních věkových skupin (zdravých jedinců) je nebezpečnost této nemoci minimální, nižší než jízda autem.

Všechny tyto údaje jsou dávno známé a novými průzkumy byly jen potvrzeny. Má je tedy k dispozici určitě i naše vláda s celým svým týmem dobře placených poradců. Nabízí se tedy logická otázka. Proč naše vláda tato fakta ignoruje? Proč místo jednání v souladu s výsledky vědeckých studií, a tedy místo důsledné ochrany rizikových skupin, vydává opatření, která zbytečně devastují ekonomiku, společenský život, zadlužují stát na generace dopředu, likvidují spoustu léta budovaných firem, mnoho obyvatel uvrhávají do existenční nejistoty a zcela popírají dosavadní hodnotový systém společnosti?   

A řekněme si to otevřeně: Taky opatření, která ve svém důsledku významně ohrožují zdraví obyvatel. V žádném případě totiž nebyla přijímána tak, aby co nejméně zatěžovala a stresovala obyvatelstvo. Spíše se zdá, že zcela naopak. Místo zvažování, která omezení jsou nutná a která nikoliv, byla zvolena primitivní strategie „všechno (co jde) zavřít a všem roušky“. To společně s dlouhodobou strašící mediální kampaní, do které se pravidelně zapojují vládní představitelé, přineslo do společnosti nebývale vysokou míru stresu, která si vybírá svou daň.

Podle postupně zveřejňovaných údajů totiž v době platnosti omezujících opatření jen počet depresí vzrostl třikrát, zvýšil se počet těžkých nádorů, o 30 procent se zvýšila závislost na počítačích, třetině obyvatel se zhoršil zdravotní stav, zdvojnásobil se počet úzkostí u dětí… Navíc stres jako významný rizikový faktor zhoršuje průběh snad všech nemocí a může být přímo spouštěčem řady chorob, včetně těch nejzávažnějších…

Je vůbec možné, že ti velcí odborníci – lékaři, kterých má premiér kolem sebe dostatek, něco takového vůbec neberou v úvahu nebo na to zapomněli? Osobně na to tedy nemám odpověď. Navíc reálně hrozí, že opatřeními ničená ekonomika nebude schopna v dalších letech vyprodukovat dostatek peněz na kvalitní zdravotní péči. Vypadá to tedy skoro tak, že nám snad vládnou mimozemšťané a chtějí nám jen škodit.

Teď se samozřejmě naskýtá ještě otázka, proč takto nesmyslně jednají vlády většiny států Evropy. Na to je celkem jednoduchá odpověď. Protože jejich zájmy jsou totožné! Vystrašit lidi „nebezpečným virem“ a zavést lockdown je mnohem jednodušší než řešit skutečné problémy. Spolehlivě to od těch skutečných problémů odvádí pozornost, a ještě se to dá skvěle prezentovat jako velká péče o zdraví lidí. Vystrašené obyvatelstvo se vždy lépe ovládá a při velkém utrácení státních peněz, které lockdown nutně přináší, se pak na nějaký ten milión nekouká... A což teprve když se blíží tak úžasný business jako je masové očkování proti Covid-19! Navíc vždy je nejsnadnější dělat to, co ostatní. Vlády si tímto způsobem vlastně dělají vzájemně alibi: „Podívejte se, všichni zavádějí přísná opatření, jinak to prostě nejde!“ No není to z jejich pohledu geniální?